26.09.2020 se v nedalekých Rokycanech konala oblastní výstava psů. Kvůli Coroně není letos výstav mnoho, a tak jsme se rozhodli vyrazit. Předpověď počasí byla šílená. 100% srážek téměř celý den, výstava venku a k tomu všemu pouhopouhých 8°C. Jo, to přesně chceš !

Nicméně nám pršelo štěstí, protože celé naše osazenstvo odešlo z kruhu s paradními výsledky. Theunka bojovala ve třídě otevřené, porazila svoji soupeřku a odnesla si V1, vítěz třídy a krásný pohár.

Jako třešničkou na dortu byla prezentace chovatelské stanice Fallcat v závěrečných soutěžích, kde jsme vyhrály 1.místo. Jsem moc ráda, že jsem opět mohla přiložit ruku k dílu :).

Děkuji moc Martince za azyl ve stanu a všem, díky kterým byl ten upršený den příjemnější

.

Výstavní sezónu 2020 jsme odstartovali krajskou výstavou pořádanou naším klubem. Výstaviště 158km od nás, ale jen 70km od manželových rodičů. A tak jsme se rozhodli spojit výstavu s jejich návštěvou.
Na výstavu bylo přihlášeno úctyhodných 83 aussíků a jako rozhodčí byl pozván pan Milan Krinke.
Jeho posuzování mám ráda, výsledné pořadí v každé třídě vždy hlasitě okomentuje, je milý ke psům i k vystavovatelům.

Theuška může ještě pár měsíců do mezitřídy, a tak jsem o jiné třídě ani neuvažovala. S ní ve třídě bylo přihlášeno ještě dalších 7 fen, a tak jsem byla velmi zvědavá na konkurenci a jak se umístíme.

Vzhledem k příšernému počasí nám trvala cesta déle než jsme plánovali. Po cestě nás chytil silný vítr, děšt i sníh. I přesto jsme v 9:30, kdy začínalo posuzování, stavěli klec ve výstavní hale a vše stihli.

Na návštěvu se za námi přišla podívat Áďa (Adrastea Taarika Mea), které to moc slušelo a ruch výstavní haly zvládla, i přes obavu páníčků, na 1*.
Jsme nesmírně rádi, že má Áďa tak skvělé majitele, kteří se stali našimi kamarády :).
Vzhledem k obsazenosti všech tříd se posuzování celkem vleklo, ale alespoň bylo dost času pozdravit všechny známé a prohodit s každým pár slov.

Po velmi obsazené třídě mladých fen už jsme připravené u kruhu a obě s Theuškou máme super náladu. Výstavu jsme pojaly hlavně jako trénink před dubnovou Prahou. Thea se vystavuje jedna báseň, 100% soustředění, vždy nastražené uši, roztomilý výraz. Nic z toho panu rozhodčímu neuniklo. V posudku zmínil i výbornou horní linii a krásný pohyb.
Jako první jsme do kruhu nastoupily a z prvního místa nás už nikdo nesesadil.
A tak odcházíme se známkou výborná 1, vítězka třídy. Mám neskutečnou radost. Škoda, že je to jen krajská :D.

Pak už jen pár fotek na památku, pobalit věci a odjet.
V tom fofru jsem úplně zapomněla vyzvednout si posudek. Doteď nechápu. Já, která už na výstavy jezdím už víc jak 6 let.
Naštěstí mám kolem sebe skvělé přátele, a tak děkuju Martince, že mi posudek vyzvedla a dokonce přivezla i pohár za vítěze třídy. Máš to u mě :).

Za krásné fotky moc děkuju Fandovi, Terce a Adélce Tůmové 🙂

Je to rok, naprosto přesně si vybavuju každý den, každý jeden detail.

21.2.2019 mi doktor po kontrolním odběru krve řekl: máte s sebou věci? my už vás domů nepustíme.
 
Dnes? Na manželovy narozeniny? To né ☹ Byla jsem 34+1tt. Blbá těhotenská cholestáza, říkala jsem si.

Za pomoci léků mě doktoři udrželi 2v1 14 dní. 2 týdny téměř bez návštěv kvůli chřipkové epidemii se neskutečně vlekly.  Ale věděla jsem, že sama už domů nepůjdu, těšila jsem se na svojí holčičku.
Posledních pár dní před porodem už mě svědělo kvůli cholestáze celé tělo, takže jsem kromě prášků na játra brala i prášky proti svědění. Naštěstí zabíraly alespoň na pár hodin. Měla jsem strašně měkkou, proleželou matraci. Každá noc byla utrpení.  Když mi pak manžel přinesl matraci z paměťové pěny a já jsem se konečně pořádně vyspala, ani zdaleka by mě nenapadlo, že to byla moje poslední noc na tomto pokoji.

1.3.2019 – paní Hvězdová, žlučové kyseliny zase vyskočily hrozně vysoko, dnes budeme muset vyvolávat. Do 37.tt už to bohužel nedotáhneme.
Najednou se ve mně vystřídaly snad všechny emoce. Radost, strach, obavy aby vše dobře dopadlo, štěstí, že už budeme konečně spolu.

Po zavedení vyvolávací tablety se do půl hodiny dostavily kontrakce, které se opakovaly cca po 4 minutách. Po 2 hodinách už byly každé 2 minuty a já se modlila aby už se vrátil můj ošetřující lékař z oběda, aby mě prohlédl a někam se to posunulo. Bolesti se stále stupňovaly. Další tableta už nebyla absolutně potřeba a já ve 12 hodin volám Pavlovi aby přijel, že mě přesouvají na porodní box.

Tam jsem se také moc neohřála. První 2 hodiny strávené ve sprše, kde mi bylo nejlépe. Kontrakce stále po 2 minutách.
Pak kontrola na monitoru a já konečně dostala něco na bolest. Vzhledem k mému předchozímu porodu i něco na uklidnění. Bylo kolem 2.hodiny. Ulevilo se mi, kontrakce jsem prodýchávala a jen čekala, kdy přijde další. Čas jsem vůbec nevnímala. Věděla jsem, že každou další kontrakcí jsem své holčičce blíž. Když mi tělo začalo dávat signál k tlačení, zavolali jsme sestru, ta ihned doktora, který s klidným hlasem řekl, že už vidí hlavičku a že do 5 minut to budu mít za sebou. Nechápala jsem jakto, že to jde tak rychle.

V 15:21 se narodila Dominička, která ale neplakala jako všechna miminka. Okamžitě si ji převzala na lůžko dětská lékařka. V pokoji bylo hrobové ticho. Hlavou mi létaly miliony myšlenek. To přece ne, tohle miminko mi nemůže umřít. Až po několika minutách zaznělo něžné ¨zamňoukání¨. Uffff.
V tu dobu už byl v pokoji připraven inkubátor. Domču mi jen na vteřinu ukázali a už jela na JIRP. Neonatologické áro. Manžel se na ní mohl jít za chvíli podívat, já až po tom, co budu schopná sama chodit a fungovat. Což netrvalo dlouho, ten hnací motor byl silný. V 7 hodin večer už jsem stála u vyhřívaného lůžka a kochala se tím, jak mám krásné miminko. Vůbec sem nevnímala, že je na kyslíkové podpoře, že má v hlavičče infuzi, že všude všechno pípá a tiká. V tu chvíli jsem existovala jen já a ona. S porodní vahou 2400g vypadala oproti ostatním mrňouskům jako obr.
Celý persosnál i lékaři byli skvělí. 5. den po porodu se maličká stabilizovala, a tak mi dovolili si ji poprvé pochovat. Nepopsatelný pocit. Slzy mi tekly proudem. Následující den jsme se pokusily o první kojení. Podařilo se a já věděla, že teď už bude všechno dobré. Musí.

Malá prospívala, její stav se zlepšoval, dechová podpora už po týdnu nebyla vůbec potřeba a vše vypadalo, že se domů podíváme už brzy. Přesunuli nás na klasickou JIP, kde jsme měly být pár dní abychom se spolu naučily fungovat.
Happy end se ale nekonal.  Domča začala bojovat s ureoplasmatickým zápalem plic, který ji opět vrátil na dechovou podporu a léčbu antibiotiky. Ale moje holčička se se vším prala jako lev a nabíjela mě optimismem. Stále plně kojená- dle doktorů zázrak.
Jednou to musí skončit, přece tu nebudeme až do 3 let, vtipkovala jsem.

Po dlouhých 34 dnech v nemocnici, 4.4.2019,  jsem konečně z úst doktorů slyšela ta slova, po kterých jsem toužila od samého začátku: Propouštíme vás domů !!

A já tu dnes se slzami v očích sleduji to úžasné malé stvoření, jak se učí chodit a objevuje svět.
Mít zdravé dítě je dar.
Miluju, děkuju ❤️

První rodinný výlet roku 2020 jsme naplánovali hned na první lednový víkend. Tento rok je na sníh velmi chudý, a to i na horách. Proto jsme měli radost, že den před výletem napadl sníh.
Vyráželi jsme z parkoviště Nová Hůrka v kompletním složení – všichni členové domácnosti- 4nozí i 2nozí :). Společnost nám dělala i mamka a ségra s rodinou, takže nás šla docela banda.

Pejskové nadšení už když jsme jim v autě nandavali postroje. Diego tahání v postroji miluje. Nicméně roky už jsou na něm znát a cestou zpět už šel občas i na prověšeném vodítku. To ale předbíhám. Zato Fazolka se v tahání nějak našla a táhla celou trasu tam i zpět jako smyslů zbavená :D.
Dobrovolně jsem si vzala sedák a psy si po dvojicích střídala podle terénu. Do kopce mi pomáhali tahouni Diego a Fazi a z kopce jsem naopak chtěla Theušku, protože ta je perfektně slovně ovladatelná a téměř netáhne.

Celá trasa byla 9km dlouhá. Počasí nám přálo a občas na nás vykouklo i sluníčko. Lidí nešlo moc, takže bylo možné pejsky pouštět často i na volno.
Aby to nevyznělo jinak než to je, naši pejsci by nikomu neublížili, ale respektujeme to, že ne každý je milovník psů a chce být otravován. Proto jsme si vždy pejsky připínali.

U jezera jsme si vyfotili malou srovnávačku. Byli jsme na jezeře totiž i na podzim roku 2015, když byla Fazolka malé štěňátko. No, trošku jsme se rozrostli :D.

Cesta zpět byla stejně pohodová jako tam, jen se šlo víc z kopce, což bylo příjemnější. Co si budeme povídat, o svátcích člověk trochu zleniví.
Musím říct, že jsem opravdu vděčná za to jak máme hodné pejsky, kteří s námi absolvují cokoli si vymyslíme.

O tom, že zákon schválnosti funguje dokonale, bych po tomhle víkendu mohla vyprávět.
Plán byl jasný. První rodinná dovolená v termálech v Podhájské a na víkend si odskočit na výstavu do nedaleké Nitry. Obě holky hezky chlupaté. No, nemusím vám říkat, jak moc jsem se těšila.
Ale člověk míní a, v tomhle případě, děti mění.
Domče se v úterý večer rozjely horečky, takže mi bylo jasné, že pokud se to nezlepší, čtvrteční odjezd na dovolenou je v ohrožení.
No, horečky neustupovaly, ba naopak nabíraly na intenzitě. Nedá se nic dělalt, musím vymyslet nouzový plán. A tak já s Domčou zůstávám doma a Pájouš odjíždí společně s Niky a Vildou a psíma holkama na ¨dovolenou¨ bez nás.
Teď ještě zbývalo sehnat někoho na grooming a handling a mohlo by to nějak dopadnout. Naštěstí máme kolem sebe skvělé lidi, kteří nás nenechali ve štychu a nabídli pomocnou ruku.
Tímto bych z celého srdce chtěla poděkovat Niky B. za úpravu holek před výstavou a Niky S. s Pavlem za perfektní servis a handling na výstavě. Bez vás bychom to nezvládli.
Největší dík patří i mému muži, který mě podporuje a holky na Slovensko odvezl.
Theunka se vystavovala v pátek a v neděli a Fazolka v sobotu. Aby toho na holky nebylo moc. Přecejen vícedenní výstavy jsou pro pejsky vždy náročné.
A výsledky jsou naprosto parádní. Jsem neskutečně pyšná a šťastná, že to holky beze mě zvládly a ještě získaly krásná ocenění.

Amalthea Taarika Mea – Theu
pátek – V2, res. CAC ze 3 fen
neděle- V2, res. CAC ze 4 fen

GrCh. Ch. Agalaia Agwa Brennini – Fazi
sobota- V1, CAC, res. CACIB ze 4 fen

Obě holky si tímto rozjely slovenského Šampiona, a tak nezbývá než se na Slovensku ještě někdy ukázat :D. Snad už v plné sestavě.

Národní výstavu v Klatovech jezdíme téměř se železnou pravidelností. Stejně jako ve Staňkově, ani zde jsem se nezalekla přísného rozhodčího a přihlásila. Hlídání Domči na výstavě mi přislíbila mamina, tak už nebylo co řešit.

Až do pátku před výstavou jsem žila v tom, že mladé feny jsou v kruhu 4. No, když jsem se dozvěděla, že jich je nakonec přihlášených 8 a je to nejpočetnější třída, musela jsem se sama sobě smát :D.

Na výstavu jsem přihlásila jen Theunku. U Fazolky jsem čekala, že vylíná, tak jsem raději ani nehlásila. Jako na potvoru je samozřejmě stále v plné srsti :D.
Tentokrát se jméno Taarika Mea objevilo v katalogu hned dvakrát. Svou výstavní premiéru měla i Tara (naše “maličká” AinTauri). Holky bohužel musely bojovat proti sobě v jedné třídě, protože ještě nejsou ve věku, kdy by mohly být každá v jiné.

Přípravy začaly již v pátek u nás doma groomingem obou holek. Moc to oběma černým sestřičkám slušelo.
Na výstavu jsme vyrážely s časovým předstihem aby bylo vše na pohodu. Děkujeme moc holkám za azyl pod prostorným stanem :). Už v 9 hodin mělo sluníčko slušnou sílu, a tak byl stín vítaný.
Posuzování začalo hezky na čas, přesně dle harmonogramu.

Pan rozhodčí opět nikoho nešetří a využívá celou škálu známek. Výborná tedy rozhodně nebude zadarmo. Do kruhu nastupuju s tím, že bych se ráda dostala na pořadí prvních 4. Po prohlédnutí všech nastoupených fen přistupuje pan rozhodčí k jednotlivému posuzování a psaní posudku. Theunka spolupracuje báječně. Je to její teprve druhá výstava, ale neřeší absolutně nic kolem. Jako bychom byly v kruhu jen my dvě. Prostě radost ji vystavovat.
Posudek, který diktuje pan rozhodčí zapisovatelce se mi moc líbí, to by mohla být známka výborná, říkám si.
Po posouzení všech je komentována celková úroveň všech fen ve třídě, zhodnocení každé z nich nahlas, což mám ráda, a posledních pár rozhodujících koleček.
Chvilku běžíme na prvním místě, pak se ale přesouváme na 2.místo, kde už zůstáváme. Jsem nadšená (fenka, která nás porazila se pak stala nejhezčím mladým jedincem plemene).

V2 ze 7 fen, kdy u nás ve třídě padlo i D a Výbornou měly jen 3 fenky. Wow :). Jásám. Foto s rozhodčím nesmí chybět.

Tara se svou paničkou odvedly také skvělou práci, rozhodně jsem na ně právem pyšná. Žádná ostuda se nekonala. Odnesly si ocenění VD s moc hezkým posudkem. Doufám, že se holky v budoucnu ještě někde ukážou :).

Pak už jen pogratulovat ostatním, sklidit si své saky paky a vyrazit k domovu. Domča hodňoučká jako vždycky :).

Moc gratuluju Terce a Mie (Jch. Lumbee Amore Mio Fallcat) k dokončení Junior championa, stejně tak Majkovi (Jch. Japresis M. Jackson Fallcat), kterého jsem pomáhala “vyrábět” tenkrát v Itálii (report zde)
Bylo to báječné dopoledne ve společnosti přátel. Těším se na další podobnou výstavu. 🙂

Foto by Tereza Kvasničková 🙂 děkuju

Naši přátelé Nikča s Marťou se letos “upsaly” na canicrossový závodní trial. Na poslední závod jim bohužel z týmu vypadli někteří běžci, a tak, aby tým neztratil body, “půjčila” jsem jim svoje kluky.
V neděli ráno jsme vše doma pobalili, naskládali do auta a vyrazili směr Nebílovy. Počasí hlásili více než krásné.
Kluci startovali chvíli po 10 hodině a běželi trasu 4,5 km. Diego byl už od rána natěšený že s námi jede na výlet. Když mu pak Pavel nandal postroj, nadšení z něj přímo sršelo. Tahání prostě miluje.

Diego byl naprosto vzorný a i šílenou energii na startu, ze které se mi ježily chlupy, zvládl s přehledem a soustředěně čekal na Pájoušův povel JDI!

Diego je skvělý v tom, že jakmile má práci, tak svět kolem něj jako by neexistoval. Nezajímají ho psi, lidi, auta, nic. Soustředí se jen na tu danou činnost. Prostě typický teriér, který vše dělá na 150%.

Kluci doběhli na krásném 15.místě. Jsem na ně neskutečně pyšná, protože od začátku roku byli běhat pouze 2x. Bohužel není čas a bylo to na fyzičce obou znát.

Byla to skvěle strávená neděle ve společnosti dobrých přátel.
Těšíme se na další podobné výzvy.

Na krajskou výstavu do Staňkova jezdím už se železnou pravidelností od roku 2012. Patří rozhodně k mým nejoblíbenějším výstavám a to hlavně díky perfektní organizaci a krásným cenám. Letošní rok mi ale spadla brada, když jsem si šla vyzvednout katalog a dostala jsem do ruky velký balíček plný dobrot pro pejsky (konzerva,granule, pamlsky a nějaké vzorečky). To jsem opravdu ještě nikde na žádné výstavě neviděla. Opět se budu opakovat, ale kam se hrabou mezinárodky.

Tahle výstava byla pro mě však velmi speciální, protože měla mnoho poprvé. Byla to první výstava, které se účastnila Dominička a první výstava pro Theu (Amalthea Taarika Mea). Zároveň také první titul (vítěz třídy mladých) pro Taarika Mea, ale to předbíhám.

Theušku jsem si připravila už v úterý abych s ní pak na místě už neměla žádnou práci, protože jsem nevěděla jak to bude zvládat Domča. Na místo jsme dorazili na čas a těsně v závěsu za námi dorazila i Nikol (Brennini kennel), která nám poskytla azyl v jejím stanu. Děkujeme 🙂 .

Postavili jsme stan, vyzkoušeli si s pejsky kruh a už se pomalu chýlil čas k zahájení výstavy. Pan rozhodčí Krinke umí, dle mého názoru, psa hezky zhodnotit a odhadnout. Mám jeho posuzování ráda i přesto, že nic neodpustí. S Theuškou nastoupily do kruhu ještě další 3 feny. Věděla jsem, že natrénováno máme, ale zároveň jsem také věděla, že zadarmo tu nic nedostaneme. Snažila jsem se ukázat Theušku jak nejlépe jsem uměla, běhala krásně a na pana rozhodčího zapůsobila a po několika závěrečných kolečkách odcházíme s titulem V1, vítěz třídy mladých :). Moje radost se nedá popsat. Moje malé černé štěňátko to dokázalo. Jsem na ní pyšná. Vystavování jsem si po roční pauze opravdu užila.

Po skončení posuzování ještě fotky na památku a mohlo se začít opravdu slavit 🙂
Palce nám zpoza kruhu držela Tarinka (AinTauri Taarika Mea), která se přišla podívat a nasát trochu té výstavní atmosféry. Obě holky se v kruhu potkají na konci června na výstavě v Klatovech.

Dominička, zlatíčko, prospala až na pauzy na kojení celou výstavu. Obě naše nejmladší holky byly nejhodnější. Co víc si přát :).

Moc děkujeme všem za prima den. A příští rok se budeme těšit zase na viděnou 🙂

Fazinka se po mateřské vrátila zpět do výstavního kruhu. Její poslední výstava před štěňátky byla speciální Kchbo v září 2017.

Naše rodina se rozrostla o dalšího člena, a tak jsme měli a stále máme doma trochu napilno. Využila jsem proto velmi ráda Martinky nabídku, že mi Fazolku na výstavu vezmou.

Přípravy začaly už v pátek groomingem a následným odjezdem s Fazolkou do Snopoušov. V sobotu jsem už od brzkého rána (rozumějte kojení v 5 😀 ) držela palce a doufala, že náš plán vyjde. Fazince totiž chyběl poslední velký CAC na dokončení českého šampiona. A tak jsme si s Marťou říkaly, že by to mohlo klapnout třeba zrovna v Budějkách.

Nebudu to protahovat, konkurence byla velká, ve třídě bylo celkem 8 fen. Přísná paní rozhodčí zadala v každé třídě vždy jen 2 výborné a VD opravdu nešetřila. O to větší byla radost, když Fazinka skončila na 2.místě s titulem res.CAC, za fenkou, která už titul šampiona ČR má, takže Fazinka mohla dědit. Moje radost když mi to Martinka zavolala byla neskutečná. Ono to vyšlo !!!!
Stejně jako nám vyšel náš bláznivý plán na NVP Klatovy. (report si můžete přečíst ZDE)

Marťa to s Fazolkou rozjela v Litoměřicích a dokončila v Budějkách. Moc jim to spolu v kruhu sluší. Je skvělé mít kolem sebe takové přátele jako je Martina s Martinem. Protože já bych se do Budějek s měsíčním miminkem jen těžko dostala. Děkuju vám 🙂

Po výstavě si Fazinka užila ještě procházku s Fallcat smečkou a vyfotila se se svým dědečkem Korálem.

Report očima M&M Švecových na www.fallcat.net

Na pár dní se naše smečka rozrostla o jednoho člena. Je jím roztomilá a moc hodná Rosie (Arietis Taarika Mea). Pánečci odjeli na dovolenou a my s radostí poskytli Rosie dočasný domov 🙂 . Přesně jak jsme slibovali v chovatelském servisu pro všechna naše štěňátka.

Na víkend hlásili úžasné jarní počasí s 12°C. To nás samozřejmě nenechalo lenošit doma, a tak jsme vyrazili na procházku s našimi milými přáteli Martinem a Martinou (Fallcat kennel) provětrat jejich nejmladší “štěňátko” Matýska a naše nohy lehce ztuhlé zimou 😀 .

Všichni pejsci byli moc hodní a poslušní, a tak jsme si mohli procházku skvěle užít.

Děkujeme a těšíme se na příště, nejspíš už se dvěma kočárky 🙂