Psi mě obklopovali od malička, svého prvního pejska jsem dostala když mi bylo 5 let. Krásného, čokoládově hnědého pudlíka jménem Endy. Endásek se mnou šel do 1. třídy, ukončil se mnou základní školní docházku, učil se se mnou na maturitu. Bohužel vysokou už se mnou nedochodil. Psí život je bohužel moc krátký :(.
Domácnost bez psa jsme si nedokázali představit, a tak jsme za nedlouho přivítali nového člena rodiny, francouzského buldočka Lerryho. Chrochtající, věčně dobře naladěný psík nás natolik učaroval, že jsme mu pořídili kamaráda Tobiáše. Tou dobou už jsem jezdila domů z vysoké jen na víkendy a i když jsem si s buldočíma klukama užívala každou volnou chvíli, moji psi to prostě nebyli.
Po tom, co jsme se s přítelem z vysokoškolské koleje přestěhovali na byt, první co se mi honilo hlavou bylo, že už si konečně budu moci pořídit vlastního psa. S přítelem jsme se dlouho nemohli shodnout na plemeni, pak ale naše srdce vzplanulo k malému hnědému stvoření, kříženci staforda, kterému jsme dali jméno Diego.
A náš svět a volný čas dostal najednou úplně jiný rozměr. Poznali jsme díky Diegovi plno skvělých kamarádů a přátel, navštěvovali jsme mnoho kynologických akcí, zúčastňovali se soustředění, společných procházek, chodili na cvičák. Kdo zná teriéry ví, že jsou to palice dubový a tak jsem občas přemýšlela, jestli jsem si nevzala moc velké sousto, když jsme si zvolili právě tohle „plemeno“. Ale nakonec z Diega vyrostl kamarád do nepohody.

Moje představa o ideálním a dokonalém psovi byla už od dětství jasná. Pes který bude ochotný ve dne v noci dělat cokoli se svým člověkem. Pes který za nic na světě svého člověka nevymění a bude ho bezmezně milovat. A přesně tuhle povahu jsem našla u Aussíků.
Nikdy nepřestanu být Diegovi vděčná, že nás přes svou hyperaktivitu dovedl právě k chovatelům a milovníkům Aussíků. Australský ovčák mě naprosto nadchl a tak jsem začala zjišťovat vše možné i nemožné o jedincích v ČR, jejich povaze, genetice, zdravotní stránce plemene atd. Moc sem si přála mít jednoho aussíka doma.  Slovo dalo slovo a za nějaký čas se naše rodina rozrostla o malou modrou kuličku – Fazolku.

Do světa aussíků jsem pronikala stále hlouběji, a tak jsem se rozhodla založit mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici TAARIKA MEA a stát se tak chovatelem tohoto, pro mě dokonalého, plemene.

Proč vlastně Taarika Mea?

Nikdy by mě nenapadlo, že mě hvězdy budou provázet celým mým životem. Před několika lety to vše začalo, když jsem poznala Pájouše. Hvězda nejen příjmením :).

Jméno mé chovatelské stanice jsem vybírala a vymýšlela dlouho. Mám ráda když mají názvy hlubší význam a nějaké odůvodnění. Taarika znemená v dávném indiánském jazyce hvězda a Mea je latinsky moje.
Taktéž všechna naše štěňátka budou mít hvězdná jména. Budou pojmenovaná podle souhvězdí, hvězdokup, mlhovin a dalších útvarů ve vesmíru.