Stejně jako loni, i letos jsme velmi rádi přijali pozvání na procházku s Fallcat kennel a jejími odchovy. Protože Fazinka hárá, tak barvy Taarika Mea hájily černé sestřičky Theuška a Tarinka (Amalthea a AinTauri). Počasí bylo jako na objednávku, sluníčko nám svítilo a pěkně hřálo (někdy až moc) celou cestu. Všichni pejsci byli hodní, poslušní a tak byla procházka opravdovým balzámem na duši. Sešlo se celkem 14 australáčků od 6 měsíců věku. To je to, co na aussících mám moc ráda. Na procházce byli jak psi, tak feny a i přesto nebyl nikdo protivný, nikdo nevrčel ani nic podobného 🙂 všichni super vychovaní.
Neskutečnou radost jsem měla z Theu, která perfektně reagovala na přivolání i v tak početné smečce psů.

Tarinka už s přehledem dorostla Theunku a myslím, že by už nikdo netipl, že právě ona byla ta nejmenší z vrhu. Roste z ní krásná psí slečna. Moc děkuji Jítě za péči a lásku, kterou jí dává. Udělaly jste spolu velký kus práce. Jen tak dál :).

Procházka-fotky

pod odkazem si můžete projít celou galerii procházky, kterou fotila šikovná Terka. Díky Terez.

Velký dík patří M+M+m Švecovým, za uspořádání a organizaci procházky. Moc jsme si to užily.

9.9.2018 jsme uspořádali první sraz vrhu a musím říct, že se to povedlo nad mé očekávání. Jako místo pro sraz jsem vybrala výlet na Skryjská jezírka. Už jsme tam byli s Diegem asi před 3 lety a moc se nám tam líbilo. Tentokrát jsem ale vybrala nejkratší trasu cca 1,5 km a udělala jsem dobře. Po cestě byly velké louky kde mohli všichni na volno běhat, honit se a pošťuchovat. Počasí bylo také jako na objednávku-příjemných 24°C a polojasno.
Výchozím bodem bylo parkoviště Slap u Podmokelské hájovny. Netrpělivě jsem sledovala každé parkující auto a čekala, až se na mě vyřítí to “moje” miminko, abych ho mohla pomazlit. Když jsme se sešli všichni, vyrazili jsme směr jezírka. No vyrazili, spíš jsme se pomalu, ale jistě sunuli vpřed, protože s  tlupou lítajících fleků daleko nedojdete :D.
Všichni pejsci se po cestě koupali v potůčkách, které lemovaly cestu k jezírkům. Myslím, že jsme po cestě byli atrakcí pro mnoho kolemjdoucích. Všichni pejsci byli moc hodní, udělali jsme spoustu foteček a videí a my už se nemůžeme dočkat dalšího srazu :).
Chtěla bych moc poděkovat všem majitelům za skvělou péči. Když jsem viděla jak se všechna štěňátka mají, hřálo mě u srdce, že jsem jim vybrala ty nejlepší domovy.
Díky vám má chov smysl 🙂

Více fotek a video můžete vidět na FB stránce naší chovatelské stanice 

Nikdy by mě nenapadlo, že mě hvězdy budou provázet celým mým životem. Před několika lety to vše začalo, když jsem poznala Pájouše. Hvězda nejen příjmením :).

Jméno mé chovatelské stanice jsem vybírala a vymýšlela dlouho. Mám ráda když mají názvy hlubší význam a nějaké odůvodnění. Taarika znemená v dávném indiánském jazyce hvězda a Mea je latinsky moje.
Taktéž všechna naše štěňátka budou mít hvězdná jména. Budou pojmenovaná podle souhvězdí, hvězdokup, mlhovin a dalších útvarů ve vesmíru.

Na štěňátka už se velmi těšíme a pečlivě jsme se na ně připravili a Fazinka už si hoví v porodní bedně.
Štěňátka s námi budou bydlet v kuchyni, aby byla ve středu všeho rodinného dění.

Začátkem února konečně nastal den D, a tak jsme za 14 dní poté mohli konečně vyrazit za krásným Willym na krytí.

Pokud se zadařilo, můžeme se koncem dubna těšit na náš dlouho plánovaný a očekávaný vrh A. Více o rodičích v sekci štěňátka nebo nás neváhejte kontaktovat.

Očekáváme štěňátka v barvách blue merle a black trikolor.
Stále ještě přijímáme předběžné rezervace.

Jelikož u nás v domácnosti od podzimu nastaly velké změny, naordinovali jsme si všichni přes zimu odpočinek. Jelikož jsou naši pejsci právoplatnými členy naší rodiny, týkalo se to i jich. Ale myslím, že si to velice užili. Odpoledne jsme pravidelně trávili na louce nebo v lese, cvičili doma psí triky, venku poslušnost, prostě od každého trochu, aby Fazinka s Diegem úplně nezakrněli.
Velmi jsme si oblíbili i psí hlavolamy, na kterých cvičíme hlavičku, když je venku zrovna ošklivé počasí.

Možná poslední hezkou a relativně teplou listopadovou sobotu jsme s Fazolkou strávily na procházce s Fallcat odchovy. Shodou okolností jsme měli na tenhle víkend na hlídání Brendičku (Brenda Šťastný koutek) , takže vyrazila s námi.
Čím víc aussies, tím víc radosti.

Musím říct, že je naprosto úžasné chodit na procházku se psem, kterého si nemusíte hlídat, protože on si hlídá vás. Neskutečně si s Fazolkou užívám každou jednu procházku.
Šli jsme trasu kde nikdy nebyla, všude kolem psí kamarádi a i přesto si mě neustále hlídala a vracela se v určitých intervalech zpět ke mě aby se ujistila, že jsem se jí neztratila.
No, je to prostě mamánek :D.

Na procházce se sešlo celkem 19 pejsků (2 se na fotce schovali). Což už je slušná smečka.
Vše proběhlo bez jakýchkoli šarvátek nebo potyček. I tohle na aussících miluju. Jsou prostě schopní fungovat i v takhle velkých skupinách. Psi a feny byli  zastoupeni téměř půl na půl a i přesto to byla pohodová procházka. Vymrzlí páníččni, špinaví a spokojení aussíci. Značka ideál 😀

Po návratu domů šly obě holky do “pračky” a teď všechny spokojeně odpočíváme 😀

Moc děkuji Martinovi a Martě za pozvání 🙂 moc rády jsme se zúčastnily.

Letošní sezónu jsem zakončila trochu netradičně. Výletem do Itálie a jako divák na MVP Praha. Ale vše popořadě. 🙂

První debaty o výletu s Martínkem (Fallcat Kennel) do Itálie padly už před časem, ale nějak se to zakecalo a už jsme o tom doma s Pájoušem nemluvili.
Když mi Marťa ve čtvrtek ráno psala, že Martin pojede už dnes, začala jsem přemýšlet, jak by to šlo zařídit, abych mohla jet taky. Kdy se zase podívám do Itálie, že jo :). A tak jsem si na pátek v práci domluvila volno a bylo jasno…. jede se na výlet!

Neskutečně jsem se těšila, až na vlastní oči uvidím zázemí velmi známé italské chovatelské stanice Apple Fruit . Taková možnost už se možná nemusí nikdy opakovat. Proto jsem byla šťastná, že mě můj drahý muž podpořil. A i přesto, že musel sám makat jako šroub, mě nechal jet.
Cesta pohodově ubíhala, ve Švýcarsku jsem viděla i první letošní sníh.

A musím znovu uznat, že je Švýcarsko nádherná země, byť jsem fanoušek spíše teplých krajin.  Všechno vypadá tak uklizeně. Samé louky, sem tam nějaká ta chajda a v horách vodopády. No prostě nádhera. O severu Itálie už se to samé bohužel říci nedá :(. Kvůli velkému suchu sever zužují rozsáhlé lesní poháry. Dým je viditelný až v Miláně, které je od největšího ohniska požáru vzdálené cca 200 km.

Ve 12 hodin už jsme parkovali před kennelem. Po krátkém příjemném rozhovoru, domluvení všech detailů a pomazlení úžasných štěňátek jsme se jeli naobědvat a ubytovat do hotelu. O tom, jak famózní je pravá italská pizza vám určitě nemusím vyprávět :D. Zmrzlinu už takhle na podzim bohužel neměli, ale úžasná smetanová panna cotta zmrzce dost konkurovala. Lepší jsem nikdy nejedla.
Takže plni dojmů, s plnými pupíky jsme se doslova odvalili na hotelový pokoj a rozhodli jsme se, že se pokusíme dospat spánkový deficit (z ČR jsme totiž odjížděli v 1 hodinu ráno).

Asi si možná říkáte, proč report vlastně píšu. Zatím nic zajímavého z psího světa.
Hned to napravím :).
Měla jsem možnost vidět štěňátka, která mají část rodokmenu stejnou, jako budou mít naše první štěňátka. Chovatelka Isabella vlastní Fistonovu dceru (Fiston je Willyho otec). Byla jsem ze štěňátek naprosto nadšená. Všichni mrňousci měli krásné hlavy, střední sílu kostry přesně dle mého gusta, kontaktní a nebojácné povahy. Přesně to, co v rodokmenu svých štěňátek chci.
Měli jsme možnost vidět i dětičky Dollynky budoucího ženicha. Pro mě dokonalá štěňátka.
Kdyby to šlo, jelo by jedno se mnou domů. Ale na další přírůstek je ještě čas.

Po krytí Dolly, kvůli které jsme celou tuhle tour absolvovali, jsme si poseděli u vynikající kávy. Hltala jsem každé slovo chovatelky Isabell, ptala se, snažila se aby mi neuniklo nic z toho co říká. Přecejen už chová australáky přes 25 let. Nic neobohatí člověka víc než zkušenosti. A ona se o ně s námi naštěstí ráda podělila.

Druhý den už jen překrytí, pár fotek na památku a tradá zpět k domovu. Měli jsme před sebou 12 hodin jízdy…

A ano, vidíte správně, sedím na lavičce v tričku. V Itálii bylo úžasných 20°C. Domů jsme se vrátili do 9°C a hrozného deště. Několikrát jsem Martina po cestě přemlouvala ať se do toho tepla vrátíme, no neprošlo to :D.
Chtěla bych tímto reportem poděkovat Martinovi a Martině za možnost jet a obohatit tak svůj chovatelský svět. Pro mě, jakožto začátečníka to  byla obrovská a cenná zkušenost.
A v neposlední řadě mému Pájoušovi, že mě podporuje v mých bláznivých nápadech a vzorně se doma staral o pejsky.

Týden na to se v Praze konala mezinárodní výstava. S Fazolkou jsme tentokrát vyrazily jen na nákupy pro budoucí štěňátka a hlavně jako fanoušci našich přátel.
Výprava začala už v pátek nad sklenkou dobrého vína. Tímto děkuju Martě za nocleh :).
V sobotu žádné koupání 😀 prostě jen vstát a odjet na výstavu. Ráno jsme ještě přibraly Nikču s Pátinkou (Fazolčina polo sestra) a mohly jsme vyrazit. Jako divák jsem si to moc užila. Fazolka dělala celý den morální podporu Adélce, která poprvé v životě vyrazila na výstavu bez paničky. A já se zhostila funkce “Podrž, podej, učeš” 😀 a bylo to moc fajn. Jsem vždy ráda, když můžu přiložit ruku k dílu.

Dalším důvodem proč jsem vyrazila bylo vidět opět úžasného Willyho v kruhu.
Já toho psa prostě miluju. Majitelka Lenka si odskočila, nechala ho ležet v otevřené kennelce a on tam ležel, dokud se Lenka nevrátila. Pomazlila jsem se s ním co se do něj vešlo a slíbila, že až Fazolka uzná za vhodné, přijedeme na návštěvu. Už se na štěňátka moc těším.

Na výstavě jsem opět potkala plno přátel a známých. Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla strávit další super den ve společnosti mých skvělých žen 🙂 Díky!

Výstava v Klatovech už je tradicí. Jelikož jsem v Klatovech vyrůstala, chodila jsem na výstavu obdivovat pejsky už jako malá holčička. I když se musím přiznat, že letos se mi na výstavu vůbec nechtělo. Hlásili přeháňky a ne úplně teplo a kruh aussíků i boloňáků byl venku. Ráno nás ale probouzelo sluníčko, tak sem si řekla, že to přeci nemůže být tak hrozné a vyrazili jsme. Vyhodit kluky na stavbě a už jsme si to s Fazolkou frčely směr Klatovy. Na trase žádné překážky a tak jsme před půl 9 parkovaly nedaleko výstaviště. Nikča naštěstí přivezla stan, takže jsme se měli před případným deštěm i kam schovat. Jako první jsem do kruhu šla s Alvinem (Easter Espresso Šťastný koutek), kterého už jsem v minulosti několikrát předváděla a vyběhali jsme V3 z 5 psů. Nebýt takového dusna, ve kterém se Alvinovi neběhalo dobře, možná bychom dosáhli až na 2.místo. Moc děkuji majitelům za důvěru.
Pan rozhodčí Hořák se nebál použít celou stupnici známek, padaly Dobré, Velmi dobré, dokonce padlo i Neposouzen.
Fazolku jsem přihlásila do třídy vítězů a konkurence byla velmi silná. Říkala jsem si, že odejít s V4 v takové konkurenci nebude vůbec žádná ostuda. Fazolka byla zase jako sluníčko celý den. Ona mě neskutečně podporuje tím svým věčným úsměvem. V kruhu jsem si to tentokrát vážně užila. Fazinka stála jako panenka a nespustila ze mě oči.
Konečné rozhodování pana rozhodčího bylo velmi rychlé a chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala a došlo mi, že je Fazolka na 2.místě se známkou Výborná a res.CAC za krásnou 6 letou fenou Dolly (Prosto Chudo You are my Acro), která se po chvilce stala i národním vítězem.  Měla jsem neskutečnou radost.

Po zapsání výsledků, vyzvednutí dárečku, který mají organizátoři výstavy každoročně pro všechny vystavovatele připravený, jsem dala Fazolku odpočívat do boudičky a přesunula se ke kruhu boloňáčků. Tam jsme všichni během čekání zmokli, já v šatech myslela že zmrznu, ale stálo to za to. Babička přihlásila Deimona i Amy. No a lépe jsme dopadnout nemohli. Amy BOB a Deimon BOS. Neskutečné :).
V závěrečkách jsem se proběhla hned dvakrát protože si Niky přihlásila i Brennini chovku.
S Amy jsme postoupily do užšího výběru a “bedna” nám tak o chlup utekla.

Suma sumárum… na to, že jsem se netěšila dopadla sobotní výstava nad očekávání.
Děkuji všem za prima den a Martinovi za fotku.

Krásný letní teplý víkend přímo vybízel k tomu něco podniknout :). V sobotu ráno jsem jako obvykle vyrazila s Fazolkou na cvičák. Pilně trénujeme na zkoušky ZZO a ZZO1, které bychom chtěly letos ještě pokořit, než Fazík “nastoupí na mateřskou” :D.

Sluníčko nás nešetřilo, ale my už se moc těšili s Diegem a Fazolkou na dětský den do nedaleké Bdeněvse, kam jsme byli pozváni na ukázky Agilit a triků se psem. Akce byla krásně zorganizovaná a my si to s pejsky moc užili.

Byli mooc hodní. Měla jsem strach, protože kvůli stavění našeho domečku je na tréningy méně času než bych si představovala, ale i tak celou akci oba perfektně zvládli 🙂 . Mikrofony, plno lidí kolem, pejsci přihlížejících. Nic z toho je nerozhodilo a chovali se přesně tak jak měli. Za odměnu si pak Fazolka s dětmi zařádila v pěně, kterou pro děti připravili hasiči. Diego se radši nezúčastnil, protože hasiči pak začali ještě stříkat vodu do vzduchu, což mu asi připomnělo déšť, a tak se radši uklidil do auta. Je to prostě naše dámička a přestože vodu miluje, tu co padá z nebe bytostně nesnáší.

S dětmi se mazlí vždy a všude.

Sněhulák 😀

Pořádně se vyválet je základ

Ani v neděli nás počasí nešetřilo a páníček nám odjel řádit do Prahy na koncert, a tak jsem velmi ráda přijala pozvání na koupačku a pomuchlání naprosto dokonalých štěňátek do Fallcat kennel. 🙂 Pejsci se krásně vyřádili ve vodě a zaplavali si. Diego chudáček v totální přesile australských plesnivek. Fazinka opět ukázala jak moc  toho má se svým dědečkem Korálem společného a já se musím přiznat, že při společném dovádění na louce jsem měla problém od sebe aussíky rozeznat 😀 jen Diega jsem poznala spolehlivě.

No a po přesunu na zahrádku jsme se, při popíjení ledové kávičky, kochali štěňátky. Strašně rychle rostou, už se mezi sebou perou a pořád chtějí mazlit.

Spokojená a sladká maminka Sexinka

Už se nemůžu dočkat na naše první štěňátka v naší chovatelské stanici.

Areál výstaviště v Litoměřicích se pyšní krásným prostředím a já v Litoměřicích ještě nikdy nebyla, tak jsem se rozhodla Fazolku přihlásit. Aussíky tu měla posuzovat Adrijana Polgar (SRB) – další důvod proč přihlásit, protože na loňské klubovce Kchmpp se Fazolka líbila.
Má účast na výstavě byla chvilku trochu ohrožena pracemi na našem domečku, a tak jsem se domluvila s mojí milovanou Martinkou, jestli by mi tam Fazol nevzala a nevystavila. Ale protože mám nejlepšího muže na světě-prostě Hvězda- tak jsem mohla jet. Handling už jsem ale nerušila, protože to byla Fazolky poslední výstava v mezitřídě a já jí to nechtěla svou nervozitou zkazit jako minulý týden v neděli v Bolce :D.

Vstávačka skoro za tmy, pobalit zbytek věcí, přeskládat z auta do auta a už se frčelo směr Litoměřice.
Cesta díky skvělému osazení vozu hezky ubíhala a v 8 hodin už jsme parkovali v Litoměřicích. Přenosit věci ke kruhu, pozdravit známé, trochu se rozkoukat, pročíst si katalog, obhlídnout konkurenci a  vyvenčit, prostě taková ta ranní výstavní klasika. Počasí nám také přálo a občas na nás vykouklo i sluníčko.

Jak už jsem psala výše, paní rozhodčí už jsme měli tu čest poznat. Její posuzování je specifické tím, že se velmi zaměřuje na pohyb a celkovou fyzičku psa. Běhá se u ní opravdu hodně, hlavně při celkovém rozhodování o pořadí. Nic co by mě odrazovalo :).
Po třídách psů jsem se ujistila, že na vkusu paní rozhodčí se od minulého roku nic nezměnilo, z čehož jsem měla radost. V mezitřídě se ukázal i Fazolčin brácha Zefír, který konkurenci převálcoval a jako jediný si odnesl V1 CAC (ostatní VD a D). Super! CACIB psem se stal můj velký oblíbenec Ch. Jch. Cayuga Wild Mustang Fallcat, kterému jsem moc fandila a sdílela radost z výhry s majitelkou Lenkou.
Za chvíli na to Fazolce jen přečísnu těch pár chlupů co jí zbylo (madam se totiž rozhodla začít línat. Proč taky ne, když během 14 dnů měla jet na 3 výstavy 😀 ) a předávám jí Martě.  Do mezitřídy bylo přihlášeno 7 fen. Fazi skvěle spolupracuje, krásně kouká jen na Martinu a soustředí se. Zatímco Marti si to s Fazinkou v kruhu očividně užívá, já jsem za kruhem asi tak 3x nervóznější než když stojím v kruhu. Asi budu muset zavést rituál malýho panáka před každou výstavou :D. Fazi nastupuje do kruhu jako první a z prvního místa už jí nikdo nesesadil. Já skoro nedýchala do poslední chvilky. Po posledním kolečku se paní rozhodčí rozchází směrem k Martince a podává jí ruku. Woooow CAC je doma!!!!!  Mám takovou radost, že mi najednou začínají téct slzy. Nepopsatelné! Byla to nádherná podívaná na mojí modrou lásku. Holky to spolu dokázaly. Radujeme se všichni 🙂 .

Fazolky dokonalý pohyb

Perfektní spolupráce!

Feny o CACIB

Když jsem se trochu uklidnila, vyfasovala jsem od Martínka foťák, protože v kruhu o BOBa stála Marťa s Willym i Martin s Maybe. Fandili jsme a hádali, kdo Boba dostane. Nakonec ho dostal Willy a May dostává BOS. Obrovský úspěch pro naši výpravu 🙂 Za Brennini 2x CAC a Fallcat BOB, BOS, CACIB, r.CACIB.

Po skončení posuzování jsme vyfotili ještě pár roztomilých fotek a vyrazili k domovu.

Chtěla bych tímto reportem ještě jednou poděkovat celé naší bandě.
Martince za pomoc a handling, Martínkovi za krásné fotky a Nikol za tu mojí dokonalou holčičku   a hlavně Pájoušovi za to, jak moc mě ve všem podporuje a ve chvílích, kdy já se „flákam“ na výstavě, on maká za 2 🙂.