Na druhý květnový týden se sešly hned 2 výstavy, na které jsme chtěli vyrazit. Času na výstavy není mnoho, ale milovaný Staňkov a klubovka KCHBO s americkou rozhodčí, to bylo velké lákadlo. A tak se jelo na výstavu ve středu i v neděli.

Na Staňkov s námi vyrazila Poppynka a Pooh. Moc jsem se s ním chtěla proběhnout v kruhu a ukázat jeho úžasný prostorný pohyb a Poppy to měla jako trénink. Rozhodčí pro australské ovčáky byla přísná, ale spravedlivá paní Rybárová. Pooh nastupoval sám do třídy vítězů, a tak měl kruh celý pro sebe. Postoj jen na freee, on se pro výstavy narodil a miluje to. Maximálně se na mě soustředí a já si užívám každou chvilku a krásná slova z úst paní rozhodčí. Odnášíme si V1, vítěz třídy.

Po chvilce nastupuje Poppynka do třídy mladých, kde má další 3 konkurentky. Máme natrénováno, ale většina chlupů zůstala ve sprše, takže vlastně jen doufám, že paní rozhodčí ocení Poppynky milou povahu a hezké tělo. Obojí se stalo, navíc ještě Poppy dostala pochvalu za hezký pohyb a odnášíme si V1, vítěz třídy mladých a já se tetelím blahem. Cíl splněn už v tuhle chvíli na 100%.

S Poohem ještě nastupujeme o Krajského vítěze. Vítěz mezitřídy i otevřené jsou oba moc pěkní psi, ale my s Poohem bojujeme jako lvi a doslova si vyběháme Krajského vítěze. Hned posílám info majitelce do Lotyšska a radujeme se na dálku všichni.

I kdybychom nevyhráli, slíbila jsem, že pomůžu s vystavením v soutěži o nejlepší chovatelskou stanici – děkuju za důvěru Marti, už po několikáté jsem mohla pomoci prezentovat jedince z Fallcat :). A tak se klábosilo se známými, vystavila jsem ještě veterána Ruské barevné boloňky mojí babičce a čekalo se na závěrečky, kam jsem nastupovala nejdříve s Poppy a pak hned s Pooh (tímto děkuju Niky, nejen za skvělou společnost a odvoz, ale i za to, že nastoupila s Poohem do přípravného kruhu, když já ještě běhala s Poppy v závěrečkách).
Abych to neprodlužovala, Poppynka už byla po celém dni unavená, lehce znuděná, ale i tak jsme paní rozhodčí zaujaly a urvaly top 6 mezi všemi mladými fenami celé výstavy. Bedna utekla opravdu jen o chlup- možná o ten, který odplul při koupání :D.
S Poohem jsme si užili obrovský kruh, byl fantastický pocit běžet naplno, pes přede mnou a tak jsem se mohla jen kochat tím, jak mu to sluší. Bohužel panu rozhodčímu padla do oka jiná plemena, nevadí :).
Po dlouhém dni, ale užitém na maximum, jedeme spokojení domů.

Klubová výstava KCHBO Mladá Boleslav
na 2 dny do práce, připravit výplaty (ty lidi furt chtěj peníze, nechápu :D), v sobotu Poppynku trochu přefoukat a v neděli v půl 7 ráno se mohlo vyrážet směr Nevřeň a pak tradá Mladá Boleslav. Ano, parťáka nám opět dělala Niky a Chilli.
Na místo jsme dorazily s lehkou časovou rezervou, kterou jsme úspěšně prokecaly, protože jsme po cestě od auta ke kruhu potkaly spoustu známých.
Paní rozhodčí oproti sobotě posuzovala trochu rychleji, a tak jsme chvíli po rozbalení kennelek šly do kruhu. No co, alespoň jsme nestihly být ani nervózní. Cíl jsme měly jasný, získat výbornou. Moc jsem byla zvědavá na posudek od paní rozhodčí, chovatelky ze země původu, která vlastní aussíky přes 30 let.
Poppynka spolupracuje, je veselá a odcházíme s hodnocením excelent – very nice type. Po posouzení dalších 13 fenek ze třídy mladých se vracíme do kruhu a paní rozhodčí si vybírá 4 na pořadí. Jsme tam! Říkám si: ty jo bomba, jsme na pořadí. Paní rozhodčí nás posílá na na začátek řady, v duchu říkám Poppy ať se připraví, že asi budeme ještě běhat, poběžíme první, to je fajn, můžem si určovat tempo. A pak zazní z úst paní rozhodčí First a ukazuje na nás….. S otevřenou pusou, bzučením v uších a slzami v očích jdu k dřevěné jedničce za paní rozhodčí. Slyším jak nám lidi tleskají, vidím Lucku, majitelku Poppy táty Finna, jak se usmívá a tleská (zrovna dorazila na výstavu) , Niky s Julií fotí a já bulim (tečou mi slzy zas když to píšu, tak moc silný zážitek to byl) nechápu a vlastně přemýšlím, jestli se to opravdu děje nebo se mi to zdá.
První CAJC na mé zvíře a ještě v takové konkurenci krásných fen od specialistky na plemeno.
Ve  mezitřídě vyhrává ještě Niky s Chilli v konkurenci 8 fen a tak je jasné, že náš plán jet domů brzo tak úplně nevyjde :D.

Nyní máme spoustu času pokecat s přáteli, prohlídnout si psy v kruzích, zajít za panem Beránkem na vyšetření očí (Poppynka je DOO prostá), vidět i to co jsme vidět nechtěly, koupit nějaké drobnosti pro pejsky.
Azyl nám poskytly ve svém velkém stanu Julinky a bylo to moc fajn.

Poppynku jsem trochu načechrala, řekla jí jak jí to sluší a že už jsme vyhrály všechno a teď už si to na 100% užijem a po vyhlášení nejlepšího štěňátka a nejlepšího dorostu jsme vyzvány do kruhu s krásným mladým psem importovaným do Čech.
Společný běh, pak up and down, kolečko každý zvlášť. Stavím jen na free, to Poppy baví nejvíc. A ono to klaplo – she is absolutely my best of junior. Přátelé fandí jak zpoza kruhu tak i přes telefon, mně jen buší srdce a nevnímám nic, jen děkuji paní rozhodčí a říkám, že jsem asi ve snu. Ona mi s úsměvem odpovídá: vždyť je krásná, proč jsi tak překvapená ? 😀 no možná proto, že na tohle prostě nejsem zvyklá 😀 :D.

Stát mezi tolika krásnými psy o BOB byla čest. Co mě ale potěšilo úplně nejvíc, byla slova chvály na moji malou černou opičku od spousty lidí mimo kruh. Moc si vážím každého milého slova. Fotky na památku, pobalit saky paky  a v 18:00 vyrážíme k domovu. Tohle nám podle plánu nevyšlo vůbec, ale vše ostatní dopadlo absolutně nad očekávání.